Poslední polibek

26. dubna 2011 v 0:37 | Říjnová |  Jenny,holka bláznivá
Mám nějaké plodné dny teď... Tak jedna fiction povídka. Námět mám v hlavě už asi týden či dva, jen nebyla chuť a čas. Takže jsem to stihla zapomenout...


"Rok utekl jako voda v peřejích, já do vzpomínek ho ukládám…" Jenny stála na náměstí se skupinkou letošních maturantů a hlavou jí běžely vzpomínky na loňský rok. Zamyšleně přitom koukala na Ni a usmívala se. Těšila se na tuto chvíli, až tady bude stát, vzpomínat, ale hlavně, dívat se na Ni. Měla pocit, jako by se vrátila zpátky, jako by zase byla ta rozverná nesmělá školačka, co pomrkává na svoji učitelku a nepřemýšlí o svých citech. Přitom se za poslední dobu změnilo tolik věcí, tolik pocitů, tolik postojů. Zbavila se svých citů. Přesto všechno ale, když jí mobil či email ohlásily zprávu od , poskočilo jí srdíčko. A o to víc se pak uměla naštvat. Poslední dobou na sebe snad jenom štěkaly.
Jenny to mrzelo, nechtěla, aby to takhle skončilo, měla Ji ráda. Ale z nějakého důvodu už se nebála na ni vyjet. Nenechat si nic líbit. Jenže je něco jiného hádat se přes všemožný elektrokomunikační prostředky, než z očí do očí. Ta hádka, kdy práskla dveřmi a odešla středem chodby, kdy ji všichni sledovali a Ona za ní volala…
"Dáme si teď na půl hodiny rozchod a pak se sejdeme zase tady na tom samém místě," ze snění ji vytrhl hlas maturantky. Ale co, to už je všechno dávno pryč. Podívala se na Ni. Taky se na ni dívala. Skupinka se začínala rozcházet různými směry, až už tam skoro nikdo nezbyl.
Jenny projel impulz. Zvědavost, drzost, odhodlání, adrenalin.
"Můžeme si promluvit?" Řekla pevným hlasem a podívala se hluboko do očí. Zapomínala dýchat.
"Prosím?" Zdůraznila svoji prosbu.




Ona kývla hlavou. Vydaly se na hradby, šly mlčky. Zabočily tam, kde moc lidí nechodí a usadily se na lavičku.
"Chtěla jsem se zeptat," Jenny se zhluboka nadechla, "prostě… vůbec nerozumím tomu, jak se ke mně chováte. Jednou jste strašně milá a pozorná a jindy zas… jindy jste protivná jak noc, odsekáváte …" Jenny bezradně rozhodila rukama a podívala se na Ni. "Proč…?" Zašeptala.
"Já … nevím, prostě to tak je, občas mám špatnou náladu." Zašeptala Ona.
"Nelžete. Nikdy si nevyléváte špatnou náladu na nikom jiném." V Jennině hlase byla cítit bolest a prosba.
"Nechci o tom mluvit. Možná… asi bude lepší, když teď půjdeme domů, odjedete do školy a už se neuvidíme." Poslední slova zazněla v sotva slyšitelném šepotu. Dívala se do dálky, za město.
Jenny píchlo u srdce, v krku se jí udělal knedlík a po tváři jí začala stékat slza.
"Cože? To přece nemůžete!" Zoufale vykřikla a zlomil se jí hlas. Chytila Ji za ruku: "Proč?!"
Cítila, jak se zrychlil tep. Rozhodila rukama.
Jenny se podívala zkoumavě do tváře.
"Vy se něčeho bojíte… zmatek… Třeba … třeba když to řeknete, uleví se vám." Jenny Ji pohladila po ruce. Ona zavřela oči. Po tvářích kanuly slzy. Pak se vzpamatovala, setřela si je a zvedla hlavu. Zadívala se Jenny do očí, toužebně, se strachem. Zvedla ruku a pohladila ji po tváři. Jenny se k přitiskla.
"Nemůžu. Nechci. Není to pro mě jednoduché, říct vám sbohem a bolí mě to stejně jako vás. Ale bude lepší, když se delší dobu neuvidíme."
Obě koukaly do dálky a přemýšlely. Chvíli seděly mlčky nehnutě. Zhluboka dýchaly.
"Dobře. - Půjdu a už se nevrátím. Budu doufat, že dnešek není poslední den, co se vidíme. Ale, ještě než půjdu, musím udělat jednu věc." Jenny se nadechla, podívala se do očí a naklonila se k . Políbila Ji. Dotkla se Jejích rtů. Srdce jí poskočilo a bodlo jí tam. Byl to krátký polibek. Sehnula se pro tašku a chtěla se zvednout. Ona ji chytila za zápěstí a stáhla ji zpátky na lavičku. Jenny se na Ni tázavě podívala. Ona se rychle přiblížila a políbila ji. Byl to vášnivý polibek. Dlouhý. Polibek na rozloučenou. Oběma jim po tvářích stékaly slzy.
"Nikdy na vás nezapomenu…" řekla Jenny a odešla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 26. dubna 2011 v 0:50 | Reagovat

Uděláš pro mě něco prosím? :) Prosila bych hlas. http://www.jsinej.cz/tyden/2011/17/158ae2242184a2ba9ea9ff432e5302c3 Jestli budeš tak hodná a obětuješ to jedno kliknutí, tak děkuji moc!! :) Snad neotravuji, to bych nerada. :o :/ Líbí se mi moc tvůj dess!

2 Dadushka Dadushka | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 0:51 | Reagovat

uhm, okej,  toto je prvý krát, čo som na tomto blogu, nepoznám príbehy o Jenny, no musím povedať, že toto bolo... krásne

3 Luc Luc | Web | 26. dubna 2011 v 8:48 | Reagovat

gossip girl? či? :'D

4 Říjnová Říjnová | Web | 26. dubna 2011 v 9:23 | Reagovat

[3]: No fuj, takový ohavnosti nesleduju!

5 abigeils abigeils | 26. dubna 2011 v 17:05 | Reagovat

proč většina 'povídek' musí končit špatně?

6 Říjnová Říjnová | Web | 26. dubna 2011 v 18:15 | Reagovat

[5]: vždyť to nekončí úplně špatně :)

7 naginy naginy | Web | 30. dubna 2011 v 7:32 | Reagovat

wau, krásně napsáno....

8 Connie. Connie. | Web | 7. května 2011 v 22:51 | Reagovat

[5]: já si myslím, že to nekončí špatně
spíš dojemně, cítím náznak toho, že tohle není konec :)

9 Říjnová Říjnová | Web | 8. května 2011 v 9:29 | Reagovat

[8]: Možná proto, že nikdy není konec:)

10 fresh-cream fresh-cream | Web | 4. července 2011 v 16:52 | Reagovat

[9]: Jestli není konec -což asi fakt není, lidi, co dokážou milovat, jsou pěkně v háji.

11 Říjnová Říjnová | Web | 4. července 2011 v 23:02 | Reagovat

[10]: Proč myslíš? Milovat je hezký, ale i bolestivý. Stejně jako všechno ostatní.

12 Bealis Bealis | Web | 21. ledna 2012 v 10:40 | Reagovat

Normálně povídky ani nečtu, tohle jsem si přečetla a bože.. je to úžasné, smekám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama