Na život a na smrt

27. března 2011 v 20:43 | Říjnová |  Ke kávě, k pivu, k panáku. Prostě delší čtení
!15+

Jessie dopadla na tvrdou zem. Bolelo ji celé tělo.
"Piper, rychle!"
Netušila, co se děje. Vracela se večer z knihovny jako každé pondělí a najednou se před ní z ničeho nic objevil muž. Vysoký, měl krátké tmavé vlasy, v obličeji měl tvrdé rysy a oči byly nenávistné. Na sobě měl dlouhý špinavý kabát, jako by se už roky nepral. Jessie se lekla, ale pomyslela si, že to je jen bezdomovec a bude chtít peníze na cigarety a dva rohlíky.
Chtěla se mu vyhnout, když v tu chvíli muž napřáhl ruku a z dlaně mu vystřelila modrá koule. Zároveň do ní ale někdo strčil a ona dopadla na zem.
Muž najednou jako by vybuchl, nic po něm nezbylo. Jessie měla pocit, že se jí to všechno jen zdá. Tohle přece není možné. Třeštila jí hlava a po čele jí stékal pramínek krve.
"Paige, přenes ji domů, já se zatím postarám o ty další démony." To bylo to poslední, co Jessie slyšela. Pak upadla do bezvědomí.
Probudila se v cizím domě, na cizím gauči. Vedle ní seděla mladá žena a držela ji za ruku. Dlouhé čokoládové vlasy jí lemovaly obličej, tmavé oči ji starostlivě sledovaly a čelo brázdila vystrašená vráska.




"No konečně! Už jsem se začala bát, že se neprobereš," usmála se na ni.
Jessie se prudce posadila, udělalo se jí nevolno a ruce jí vystřelily k hlavě. Chtěla odtud odejít, nechápala, co se děje.
"Počkej. Nemůžeš teď nikam jít. Tady jsi v bezpečí. Já jsem Paige. Jdou po tobě démoni." Ustaraně se usmála na Jessie a jemně ji zatlačila zpátky.
Jessie nechápala. Připadala si jako blázen.
"Cože? Jaký démoni? Neřekli ti rodiče, že démoni neexistujou? Co mi to tu vyprávíš za pohádky?"
Paige se chápavě usmála a dala se do vysvětlování.
"Zachránily jsme ti život. Ale neděkuj, je to naše práce."
"Takže já mám být taky čarodějka? To není možné… Au, asi se mi rozskočí hlava"
"Donesu ti aspirin."
"Počkej…"
Paige se na Jessie tázavě podívala.
"Zůstaň tu se mnou…," řekla prosebně a upřela na ni pohled. Několik vteřin si hleděly do očí. Byl to hluboký pohled. Paige naskočila husí kůže a zatočila se jí hlava, takže jí stejně nezbývalo nic jiného, než se zase posadit.
"Tak dobře," zašeptala a chytila Jessie za ruku.
Seděly potichu, nic neříkaly, byl slyšet jen pravidelný dech obou holek. Držely se za ruce a dívaly se na sebe.
Oběma jim proudil hlavou proud myšlenek, divočejší než nejdivočejší řeka. Byl tak rychlý, že bylo těžké zachytit konkrétní myšlenku a tak vytvářely jenom zmatek.
Jessie cítila motýlky v břiše. Na místě, kde se jí Paige dotkla, jako by ji někdo pálil sirkou, dotek pálil a vystřeloval obrovskou energii do celého těla. Cítila se nesvá, nervózní, ale šťastná. Myšlenka na to, že měla před chvílí umřít, byla absurdní.
"Měla by ses vyspat," špitla Paige a pohladila Jessie po vlasech a po tváři. Jessie zvedla oči a usmála se na ni. Pak otočila hlavu a přitiskla své rty na Paiginu ruku. Tou projel elektrický výboj a rychle ruku stáhla.
"Promiň," hlesla Jessie a provinile sklopila oči.
"Nic se neděla," špitla Paige, ale to už Jessie neslyšela, protože spala.
Paige se na ni dívala jako na obrázek. Snažila se vrýt si do paměti každý milimetr její tváře, každý centimetr jejího těla. Její myšlenky ji mátly, ale jednomu rozuměla. Toužila se jí dotknout, toužila po tom, chytit ji do náruče a nepustit.
Zvedla ruku a pomalu klesala až jejímu obličeji. Dotkla se dvěma prsty Jessiiny tváře a čekala. Ta se ani pohnula. Opatrně a něžně jí přejela přes obličej, prstem přejela přes rty a pokračovala dál přes krk a sametový dekolt. Zarazila se a na okamžik zaváhala. Pak se rozhodla. Dál pokračovala dvěma prsty, vedla je podél jejího těla, kolem prsou a boků. Pak ruku zvedla, políbila si dva prsty a přitiskla je Jessie na rty. Ta se mírně zachvěla. Paige rychle ucukla, ale Jessie její ruku chytila a otevřela oči. Dívaly se na sebe a vpíjely se jedna do druhý.
Jessie se posadila a její obličej se tak ocitl jen pár centimetrů od Paige. Atmosféra byla nabitá erotickými výboji, jedna toužila po druhé. Jessie pohladila Paige po tváři, palcem jí hladila rty. Pomalu se přibližovala. Ani jedna nedýchala.
Jejich rty se setkaly. Ten dotek způsobil výbuch. Začaly se líbat, jejích polibky byly dlouhé a vášnivé, jejich jazyky způsobovaly další a další výbuchy touhy. Bylo to, jako by na sebe čekaly věčnost.
Ruce zvědavě bloudily po tělech, dotýkaly se jedna druhé, klouzaly po rozpálené kůži a nedočkavě se snažily strhat z té druhé oblečení.
Jejich vzdechy přerušovaly polibky, polibky přerušovaly vzdechy. Jessie lehce rozepla Paige podprsenku a zasypávala polibky celé její tělo. Rukama kroužila kolem lemu jejích kalhotek, až je nakonec sundala a odhodila kamsi za sebe. Paige se pod jejími dotyky prohýbala v zádech a roztouženě ji hladila. Cítila, jak se jí tělem plaví obrovská vlna vzrušení, vzdechy byly čím dál hlasitější, až přešly do posledního výkřiku, který Jessie ztlumila polibkem.
Unaveně ležely vedle sebe, držely se za ruce a dívaly se jedna druhé do očí.
"Panebože, Piper!" Paige rychle vystřelila z pohovky a začala se oblékat.
"Určitě za chvíli přijde i s Phoebe!" V očích se jí zračila hrůza.
Jessie vstala a také se začala oblíkat.
"Paige? Jste tu?" Do pokoje se přiřítila Phoebe, v závěsu za ní Piper a v náručí držela Wayetta.
"Jo, tady jsem. Co ten démon?"
"Nenašly jsme ho. Snad už se neukáže." Odložila Wayetta do ohrádky a odešla do kuchyně. Phoebe šla do haly telefonovat. Najednou se odtud ozval křik.
"Piper! Paige! Pomoc!"
"Tak ty si nedáš pokoj?" Vykřikla Piper a snažila se démona vyhodit do vzduchu. Těsně ho minula. Kolem létaly energické koule. Jedna z nich zasáhla Phoebe.
"Jessie, pozor!" Vykřikla Piper.
Bylo ale pozdě. Koule zasáhla Jessie přímo do srdce.
"Paige!" Byl to srdceryvný, zoufalý výkřik. Po tom se Jessie sesunula k zemi.
"Jessie! Neee!" Paige se k ní vrhla a chytila ji do náruče. Po tvářích se jí řinuly slzy.
"Ne! Ne! Ne, to nemůže být pravda!" Snažila se ji všemožně oživit.
Vedle ní si sedla Phoebe a dala jí ruku okolo ramen.
"Už je pozdě, Paige…"
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tak trochu fan-fiction na Čarodějky, v plánu už od ledna, psáno dneska ve vlaku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucia Lucia | Web | 27. března 2011 v 21:08 | Reagovat

hezký blog :)))

2 Abigeil Abigeil | 28. března 2011 v 16:57 | Reagovat

Můj názor už jsem ti psala na FB.. Kdyby to nebyly Čarodějky, možná je to hezčí :) Tim ale nechci říct, že se mi to nelíbilo...Naopak:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama