Když promluví srdce

5. března 2011 v 10:36 | Říjnová |  Poeta, rým k rýmu
Zjistila jsem, že jsem asi trubka a neumím říct to, co chci, protože se stydím. A tak píšu básničky :D Tuhle jsem psala asi před měsícem. Ty jo, to už je tak dlouho? :/
Každý večer sedím
a na monitor hledím.
Čekám, až ikonka se objeví
a na mé tváři se úsměv zjeví.
Místo krve mnou proudí nadšení
a cítím jen srdce bušení.
Ponořená do myšlenek usínám
a celý den pak prozívám.
Pak zase přepadnou mě obavy
a mám chuť dát si do hlavy.
Co když je to všechno jen sen
a vypadám jak hloupý křen?
Co když to tak všechno cítím jen já
a realita pak bude zlá?
Co když jsem zas jen moc hrr,
měla bych snad zakřičet prr?


Měla bych zase napsat nějakou povídku.... Nápad byl, jenže když je chuť, není čas a když je čas, není chuť... Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wiksi3 Wiksi3 | E-mail | Web | 5. března 2011 v 19:46 | Reagovat

Moc se ti ta básnička povedla :-)

2 Christine.blog Christine.blog | Web | 6. března 2011 v 15:27 | Reagovat

:-D Mně se od tebe nejvíc líbí básničky, kam se hrabou povídky ... ;-) Ale je to jen můj názor!

3 Christina Christina | Web | 29. března 2011 v 20:52 | Reagovat

hohoho!
to jsou ale moje pocity! :D
super veršíkování

4 matanov matanov | Web | 1. dubna 2011 v 14:51 | Reagovat

Taky mě občas napadá, že lidi píší básně jako takové kódované zprávy, chtějí něco strašně moc říct, ale zároveň se bojí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama