Táborová láska s tmavýma očima, 3. část

5. srpna 2010 v 12:00 | Říjnová |  Ke kávě, k pivu, k panáku. Prostě delší čtení
Psala jsem to na víckrát, protože jsem se vůbec nemohla soustředit, měla jsem hlavu jedno velký klubíčko myšlenek a písmenka nedávaly dohromady slova a slova nedávaly dohromady věty. 
Ale povedlo se mi to dokončit.

Od seznamovacích her uběhlo pár dní. Už jsem se trochu vzpamatovala. Ale opravdu jenom trochu. Pořád jsem musela myslet na Katrine, na ty její tmavé oči, jak se mi vpíjely pod kůži a pálily jako žhavé uhlíky. Taky jsem ale pořád musela myslet na Stefana. Byl ke mně milý, pozorný, prostě si mě předbíhal, krásně se na mě díval a vůbec. Katrine byla tmavovlasá a tmavooká, Stefan byl světlovlasý a modrooký. Nikdy se mi přece nelíbili blonďáci! Tak co teď najednou? A co Kat? Holka? Já nevím. Možná se s tím začínám smiřovat. Co by se stalo, kdybych byla na holky? Jak by se na mě všichni dívali? Ustála bych to? Ale co když je to prostě jen nějaký výstřelek, náhodné poblouznění? Někdo se na mě pěkně usměje, párkrát se na mě podívá a já ho mám plnou hlavu? 


Takhle se přece chovají třináctileté puberťačky, ne skoro dospělý člověk! Teda ne že bych se považovala za dospělou, ani skoro dospělou, ale přece jenom, věk už na to mám.
Musím prostě nějak zjistit, na tom jsem, udělat si nějaký průzkum. Ještě že byl tak bohatý program a já neměla čas na žádné velké přemýšlení, maximálně tak večer před usnutím.
Jenže většinu času jsem trávila s Kat jako její pomocnice, což mi v průzkumu moc nepomáhalo. Jediný, čemu to pomáhalo, bylo živení mého zmatení, mé fantazie a motýlků v břiše. Bránila jsem se svým pocitům, ale toužila jsem, aby se mě dotkla, aby mě políbila, teď a tady. Jasně, že to nešlo, před těma dětma a dalšíma vedoucíma.
Snažila jsem se ale trávit i hodně času se Stefanem. Potřebovala jsem se dostat blíž k němu, za hranici obyčejných pohledů. Potřebovala jsem ho vyprovokovat, aby něco udělal. On, ne já, aby to pak nebylo všechno na mě.
Zrovna jsme uklízeli po celotáborové hře a já nesla všechny pastelky a fixy dovnitř, když jsem za sebou uslyšela své jméno.
"Sue, počkej." Byl to Stefan. Pomalu jsem se otočila.
"No?" usmála jsem se na něj a čekala.
"No, víš, říkal jsem si… nemáš třeba večer čas?"
"A na co?" mrkla jsem na něj a usmála se. Přesně to jsem chtěla, ale tak lehce to zase nepůjde.
"Mohli bysme se jít třeba projít. Teda až bude po večerce, samozřejmě," spiklenecky na mě mrkl.
Koutkem oka jsem zahlídla Kat. Její výraz mi napovídal, že to všechno slyšela. A moc se jí to nezamlouvalo. Žárlila, pokud nejsem paranoidní. Nelíbilo se mi to, najednou jsem chtěla odmítnout, ale potřebovala jsem ten svůj průzkum.
"Jasně, ráda," usmála jsem se a potlačila jakousi bolest při pohledu na Katrine.
Kolem desáté jsem se vypařila ze společného programu a šla se trošku upravit. Vzala jsem si jiné tričko, s větším výstřihem a trochu se namalovala. Nechtěla jsem to přehánět, aby si toho někdo nevšimnul a abych se vyhnula zvídavým otázkám, z jakýho důvodu se v deset večer převlíkám. Znovu jsem se nenápadně přidala k ostatním. Chvíli jsme se seděli a povídali si a po desáté se všichni začali zvedat, aby šli zkontrolovat své svěřence. Zvedla jsem se, že půjdu taky, ale Rina mě předběhla.
"Já to udělám, ty se klidně bav."
Chtěla jsem protestovat, ale už byla pryč. Nechci, aby na mě byla naštvaná! Bolí to! Na další úvahy jsem ale neměla čas, přitočil se ke mně Stefan.
"Tak co, půjdem?" a věnoval mi kouzelný úsměv.
"Jasně," usmála jsem se taky a vyšli jsme ven. Brána ještě byla otevřená, tak jsme se šli procházet po městečku. Všude byla tma, jen pár oken ještě svítilo a sem tam nějaká pouliční lampa.
Měla jsem ale takový zvláštní pocit. Jako bych chtěla být někde jinde, s někým jiným. Bylo to fajn, bavili jsme se, smáli se, ale já myslela na Katrine. Ne že by byl Stefan špatný společník, bylo to fajn a procházka byla opravdu hezká. Jen prostě… neumím si to vysvětlit.
Došli jsme zase zpátky k hradu a sedli si na lavičku. Koukali jsme na fontánku, mlčeli, občas si něco řekli. Hodiny na věži začaly odbíjet půl dvanácté.
"To už je tolik? Měli bysme jít," řekla jsem a chtěla jsem se zvednout.
"Počkej ještě," chytil mě jemně za ruku a zadíval se mi hluboko do očí. Asi bych se měla chvět a měla bych mít motýlky v břiše, ale asi lítaly někde jinde.
Stefan se naklonil a chtěl mě políbit. Díval se mi do očí a pomalu se přibližoval. Cosi se ve mně vzbouřilo. Chtěla jsem uhnout, abych dostala nanejvýš pusu na tvář, ale rozmyslela jsem si to.
"Stefane, já… promiň, já nemůžu." S tím jsem se zvedla a rozběhla se k hradu. Měla jsem jasno.
Jak bych se mohla líbat se Stefanem a myslet u toho na Katrine?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Motajika Motajika | Web | 9. srpna 2010 v 22:55 | Reagovat

Jééééééj bomba :-) Byla jsem moc zvědavá kterým směrem to povedeš :-D A podle mě sis vybrala ten lepší :-D  8-) Teda zatím asi snad :-D Ach jo.. Sue se ale celkem má.. Taky bych brala takový nějaký "táborový zážitek" :-P  :-D Tvoje povídky se moc dobře čtou :-) A navíc k nim máš vždycky super "soundtrack" 8-) Budu si muset co nejdřív stáhnout to Loving Anabelle, nějak jsem na to pozapomněla :-D

2 *Emmgirl* *Emmgirl* | Web | 16. srpna 2010 v 22:22 | Reagovat

Krásně napsané :-))

3 es* es* | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 2:01 | Reagovat

nice.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama