Výkřik do tmy

10. července 2010 v 21:08 | Říjnová |  Ke kávě, k pivu, k panáku. Prostě delší čtení
Tak jsme se donutila, když jsem to slíbila. Protože sliby se mají plnit. A protože se mi nechce do dalších věcí. Je to jen takový výkřik do tmy, nic víc, nic míň. Jen jsem myslela, že jsem to napsala horší. Psala jsem to asi před měsícem a už tak nějak pozapomněla, co tam bylo:D
Chtěla jsem si změnit ikonku, ale vždycky mi to napíše blog nenalezen:(

Proč vždycky, když si sednu s papírem a tužkou, že se teda jako vypíšu, najednou nenacházím slova a nevím, co říct? Přitom mi celý den víří v hlavě tisíce myšlenek, které bych si chtěla poznačit nebo je prostě "jen" někomu říct.
Nemám slova, protože se stydím sama před sebou? Stydím se přiznat si svoje pocity, co cítím, co si myslím, co mě štve? Jo, přesně.  Neumím si spoustu věcí přiznat, lžu sama sobě, nalhávám si spoustu věcí.
Některá slova nechci říct v duchu, natož je vyslovit. I když je někdy paradoxně lehčí to říct nahlas. A tak to v sobě držím, všechno, co mě trápí. Užírám se, ale já přece nikoho nepotřebuju, jsem samostatná, vystačím si sama. Nerada s někým mluvím o svých pocitech. Stydím se a mám pocit, že se na mě divně dívá. Navíc mi většinou pokládají stupidní otázky, na které neznám odpověď, i když bych asi měla. Jenže já nechci. Nesnáším rozbor svých pocitů, analyzování, ani nic podobnýho.

born-in-october.blog.cz


Chci prostě jen chvíli sedět, sama, poslouchat písničky a nebo klidně ticho, to je jedno. Jenže tady teď člověk nemá ani chvíli klid, nemůže být chvíli sám. Furt tady někdo chodí, něco sem nosí nebo odnáší. A já sedím uprostřed toho všeho, nedělám nic, protože se mi to prostě vnitřně příčí. Já za to nemůžu. Vypadám jako bezcitná holka, co s ničím nepomůže. Ještě jsem nic nepřestěhovala a ani nemám snahu. Jenže já si čím dál víc uvědomuju, jak mě to všechno sere a že mi to vlastně vadí. Jenže nic proti tomu nedělám a ani nemůžu. Snáším to hůř, než jsem si kdy myslela, takže si to ani nechci přiznat. Asi jsem na tom hůř, než by kdo čekal. Čeká se ode mě, že budu rozumná a budu to chápat. Jsem na to přece už dost stará. Já to chápu. Takový věci se dějou a k dnešní době patří. Ale to, že to chápu, ještě neznamená, že mi to nevadí a beru to v pohodě. Brala jsem, dokud to nezačalo být akutní a na každým kroku. Jenže všude jsou krabice, všechno se stěhuje, přenáší, převáží, mizí nábytek, oblečení, vajíčka, cukr, hrnce, talíře, příbory. Ony už spí jinde, ale já se bráním zuby nehty. Občas si brečím do polštáře, ale jinak dělám, jakože nic, hraju si na ignorantskou dceru, co s ničím nepomůže a věčně sedí u počítače. Vlastně mi to pořád přijde jako hra. Nemůžu se toho dojmu zbavit. Trvá to už několik měsíců. Tajně se užírám, tajím to předevšema. I před sebou. Což jde dost těžko. Chce se mi brečet, řvát, nadávat, dupat, prostě se vyčerpat. Ale jak proboha?! Ať už jdou pryč... Nechci být zlá nebo nevděčná, ale bez ní je tu klid, vyhovuje mi to. Já to tam nevydržím. Musím pryč. Útěk. Zase. Donekonečna před vším utíkat. You can run but you can't hide... Já vím. Ale je to jediná možnost.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Demitris♥ Demitris♥ | Web | 10. července 2010 v 21:40 | Reagovat

mně taky přijde :) a se dvěma holkama si strašně rozumím už teď!♥ na základce to bylo na nic...vyrůstali jsme spolu,každý se změnil jinak.. já se změnila v pořádného extroverta,zatímco ta "nejlepší kámoška" všechno zamlčí a je strašně uzavřená..a s někým takovým já nedokážu moc vydržet :( být nejlepší kámoška to vůbec.. potřebuju stejně švihlého a otevřeného člověka jako jsem já :) a mezi budoucími spolužačkami už jednu takovou mám♥ x)

2 Lennroe Lennroe | Web | 13. července 2010 v 22:26 | Reagovat

Já už jsem si na stěhování za poslední dobu nějak zvykla, mám už praxi jen jsem nepřišla na to, jak se udělá, aby se nic neztratilo.
Taky celej den venku přemejšlím, mám tisíc nápadů n psaní a večer si sednu ke kompu a nic.

3 WINKY WINKY | Web | 18. července 2010 v 20:02 | Reagovat

AHOJ MOC HEZKÁ povídka   byla bych moc ráda kdyby sis přečetla taky mou a  napsala  k tomu komentář  diky  promin za reklamu    vovolenaxl.bog.cz

4 FuFu FuFu | E-mail | Web | 20. července 2010 v 16:26 | Reagovat

Hrát divadlo na všechny a ještě sama na sebe... to moc dobře znám a za ty roky by se dalo říct, že jsem profík.
Někdy se sama před sebou tak přetvářím, že už ani nevím co si doopravdy myslíím.
Je zajímavý, že to ani nikdo nepozná... dokonce ani lidi, který by to poznat měli, který se mnou trávý každý den a měli by mě dobře znát.. asi neznají.
Stále před něčím utíkat, protože se bojím tomu postavit, taky se mi to stává a možná víc než je zdrávo... Nemám ráda běhání a nemám ráda ani hru na schovávanou, protože to nikdy nefungovalo, stejně mě najdou...

5 Říjnová Říjnová | Web | 21. července 2010 v 12:53 | Reagovat

[4]: Jenže v některých věcech se člověk musí přetvařovat... Kdybych se nepřetvařovala sama před sebou,nezvládla bych to všechno.

6 FuFu FuFu | E-mail | Web | 22. července 2010 v 10:35 | Reagovat

přesně tak..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama