Táborová láska s tmavýma očima, 2. část

17. července 2010 v 1:46 | Říjnová |  Ke kávě, k pivu, k panáku. Prostě delší čtení
Když jsem to dneska začala psát, měla jsem pocit, že víc jak dva díly to mít nebude. Spletla jsem se. Nechci říkat, na jak dlouho to ještě vidím. Sama to nevím. Ale snad se vám budou další díly líbit, i když chování hlavní hrdiny Sue se vám líbit nemusí:-)


Probudil mě nepříjemný zvuk budíku. Zamáčkla jsem ho a ještě chvíli ležela v posteli. Přemýšlela jsem o včerejšku. Najednou jsem měla pocit, že se mi to všechno jen zdálo, že jsem si to vymyslela, že mám moc bujnou fantazii. Celá ta věc s Katrine je divná. Nebo přinejmenším zvláštní. Nikdy jsem nic podobného nezažila, podobné pocity. Alespoň ne s holkou. Vybavila jsem si ty upřené pohledy, které se mi vpíjely hluboko pod kůži a spalovaly mě, ty náhodné doteky při chystání večeře, když jsme pokládaly na stůl talíře a příbory. Ještě teď jsem cítila ten zvláštní pocit v břiše. Jako bych měla explodovat, tisíce a tisíce motýlků mě šimralo, lítali jako splašení.
S povzdechem jsem vylezla z postele a začala se oblékat. Na okamžik jsem zaváhala, jestli se mám zkrášlovat, kvůli Rině*. Při té myšlence jsem se zachvěla. Ale co, jsou tady i ostatní, ne jen ona, například Andreas nebo Stefan. Znám je už dlouho, ale nikdy jsem neměla pocit, že by u nich mohla mít šanci. 

Do jídelny jsem přišla pár minut po osmé, všechny děti už seděly na svých místech a vesele si štěbetaly. Vedoucí se pomalu trousily. Sedla jsem si na své místo naproti Kat. Pozdravila jsem ji s úsměvem a rychle svůj pohled zaměřila na džbán horkého kakaa a namazala si housku s nutelou. Na to jsem těšila, na německé housky. Doma bych si ji namazala normálně po spodní straně, tady jsem ji rozkrojila a namazala každou půlku zvlášť, tak jako to dělají Němci.
Když všichni dojedli, byl na řadě proslov jednoho z vedoucích a krátké seznámení s programem dne. První táborový den nás čekaly seznamovací hry. Začínalo se tradičně v devět hodin. Děti se rozdělili na Němce a Čechy, pro začátek, aby se aspoň trochu otrkali a postupně se měli vystřídat u čtyř skupin vedoucích, kde je čekala pokaždé jiná seznamovací hra. Já měla být ve skupince se Sefanem, Pepou a Kat. Docela jsem se na to těšila. Zaprvé je to vždycky sranda. Zadruhé jsem si chtěla ověřit, jestli to včera mezi mnou a Kat bylo jen cosi náhodného a taky se mi docela líbí Stefan. Nerozumím sama sobě. Včera jsem se vyžívala v tom napětí s Katrine a dneska se pustím do Stefa? Začínala jsem mít v hlavně zmatek.

Spolu s ostatními jsem se odebrala na hřiště u Čapí věže. Sedli jsme si na lavičku a čekali na děti. Hodila jsem oči po Stefanovi a jala se oprášit svou němčinu.
"Tak co, jak je? Pořád studuješ?"
"Jo, teď jdu do třeťáku. Ještě pořád mě to baví, což je asi divný. Neříkám, že mi celá ta slavná uni** neleze na nervy, ale jinou bych si asi nevybral," a věnoval mi zářivý úsměv.
Chtěla jsem konverzaci udržovat, ale nevěděla jsem, na co dalšího se zeptat. Jsem spíš samotářská a už vůbec neovládám společenskou a zdvořilou konverzaci. Tak jsem seděla, pozorovala čápi na věži, poslouchala, o čem se ostatní baví a občas jsem se podívala na Stefa. Vždycky jen krátce, zpod řas. Hrála jsem tuhle hru často. Bavilo mě sledovat, jak dlouho bude dotyčnému trvat, než se chytí a začne po mně pokukovat taky. Stefan se chytil poměrně brzy. Jenže to bylo jiný. Pořád ve mně přetrvával ten zvláštní pocit z rána. Bránila jsem se podívat se na Kat. Asi jsem měla strach z toho, co se stane. Nebo spíš, co já udělám. Bojovala jsem s tím až do teď. Už jsem to nevydržela a nenápadně zvedla oči, podobně jako předtím na Stefa. Ale neuhnula jsem, ztuhla jsem překvapením. Katrine na mě koukala. Byl to upřený pohled. Proto jsem se cítila nepříjemně. Celou dobu na mě koukala. Super. Připadala jsem si jako koketa. Sue - svádí holky kluky na počkání. Fakt bomba. Kluci zrovna o něčem zaujatě diskutovali, tak jsem se nemusela bát, že by si našeho pohledu všimli. Bylo to jen pár vteřin, ale já měla pocit, jako by to trvalo věčnost. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat. Jako by mi něco tlačilo na hruď. Uhnula jsem a zhluboka se nadechla. V hlavě mi blikalo velké červené světlo. Tohle přece nejde! Je to holka! H-o-l-k-a! To přece nemůžu! Musím se upnout na Stefana. Ať chci nebo ne. Znovu jsem se na něj podívala. Usmál se. Chtěla jsem se znovu zaměřit na čápy, ale zachytila jsem Katin pohled. Rychle se sice usmála, ale já jsem měla pocit, že jsem v jejím pohledu zahlédla cosi jiného. Žárlivost? Už fakt magořím.
Neměla jsem ale čas přemýšlet, přihnala se k nám skupinka dětí. Byli to Češi a tak jim úkol začala vysvětlovat Katrine. Hra byla trochu na důvěru a taky spolupráci.
"Uděláte kruh a postupně si sobě sednete na kolena. Pak se budete snažit obejít co nejvíc koleček. Chápete to?" Všechny je přejela pohledem a usmívala se u toho.
"Jasně, to je lehký," ozvalo se pár kluků.
"Nee, já to nechápu," vykřikla nějaká holčička, mohlo jí být tak deset, jedenáct.
"Předvedu vám to," rozhlédla se a pokračovala, "Sue, pojď sem prosím tě."
Zvedla jsem se z lavičky a postavila se před Kat.
"Budete stát v kruhu za sebou. Jeden si jakoby sedne a ten před ním si sedne na něj."
Chytila mě kolem pasu a posadila si mě na sebe. Držela mě jemně, levou rukou, tou, kterou jsme byly otočené k dětem, v pase. Pravou, tou, kterou nikdo neviděl, mě držela o trochu níž a jemně, pomalu, pohybovala prsty jako by mě hladila. Zase ti motýlci v břiše. Měla jsem pocit, že jestli se okamžitě něčeho nechytím, spadnu. Chytila jsem proto Rinu za ruce, abych se přidržela. A velice opatrně, skoro neznatelně, jsem jí oplatila její gesto s hlazením.
To už jsme ani jedna nevydržely a zřítily se na zem. Ono není žádná sranda, sedět ve vzduchu. Všichni přihlížející se rozesmáli na celé kolo.
"Vy byste teoreticky spadnout neměli, protože se budete opírat jeden o druhého. Sedět ve vzduchu je přece jenom trochu těžší," snažila jsem nás ospravedlnit, děti se ale stejně dál popadaly smíchy za břicho.
"Tak fajn, teď vy," smála se Kat a pak jsme přihlíželi, jak padají k zemi jako hrušky. Nakonec jsme se taky zapojili, i Andreas se Stefanem.
Když jsme zkoušeli udělat kruh asi po stopadesáté a udělat víc než dva kroky, objevil se Stefan za mnou. Usmála jsem se a sedla si. Chytil mě kolem pasu, jako před tím Kat. Chytil mě pravou, tou vnitřní, v pase a levou, tou vnější, trochu níž. Ach bože. On dělal to samý co Kat! To už na mě bylo dneska moc, tolik emocí a pocitů. Spadla jsem na zem jako zralá hruška. Potřebovala jsem si pročistit hlavu.
"Skočím si na záchod a hned se vrátím, křikla jsem," a bez pohledu na ostatní jsem se rozběhla k hradu.



*Katrine může mít více zkrácenin/zdrobnělin a to jak Kat, tak Rina
**Uni je v němčině hovorový výraz pro univerzitu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 antigallery antigallery | Web | 17. července 2010 v 15:24 | Reagovat

pekne napísané

2 momonika momonika | Web | 17. července 2010 v 21:18 | Reagovat

To bolo zlaté :D:D Strašne sa mi to páči. Stefan a Kat budúci rivali? Veľmi zaujímavé :)
A Stefan mi hneď pripomenul TVD, júú :D Páči sa mi to. :)

3 Essi Essi | Web | 17. července 2010 v 22:27 | Reagovat

Chování Sue se mi vůbec, ale vůbec nelíbí.. až moc mi připomíná samu sebe.
Byl by to nádherný pár.. Sue a Kat. Stefan ať dá pracky pryč! xD

4 leni leni | Web | 17. července 2010 v 23:40 | Reagovat

Hezky s tím bojuje... Už se těším na další díl.

5 chouettee chouettee | Web | 19. července 2010 v 17:27 | Reagovat

Je to krásný příběh, nemůžu se dočkat dalšího dílu :)

6 Nini Nini | Web | 19. července 2010 v 17:48 | Reagovat

Ta Sue a Kat jsou lezbičky? 8-O  8-O  8-O

7 Nini Nini | Web | 20. července 2010 v 2:08 | Reagovat

Ne, jen jsem v tom chtěla mít jasno, nejsem přeci žádná rasistka.

8 Tanya ♥ Tanya ♥ | Web | 27. července 2010 v 1:33 | Reagovat

Miluju to ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama