Cit na ústupu?

3. dubna 2010 v 0:46 | Říjnová |  Jenny,holka bláznivá
Můj život je klidný. A překvapivě i ten citový. Nic se neděje, všechno je v klidu. Je to zvláštní. Jenže když je klid, není inspirace. Napsat tohle mi trvalo neskutečně dlouho, ale zvládla jsem to, jupí! :) Nevím, jestli je Jenny konečně šťastná, záleží na úhlu pohledu. Ale takový sen dokáže divy:)
Začátek se možná bude zdát nudný,ale je tam i malá epizodka:P
Až si to budete číst (jestli vůbec někdo), pusťte si k tomu tuhle písničku. Jako by byla o Jenny. A poslouchejte.

I wanna love you but i better not touch (don't touch), I wanna hold you but my senses tell me to stop, i wanna kiss you but i want it too much (too much), i wanna taste you but your lips are veminous poison. Chci tě milovat, ale radši se nedotýkat. Chci tě držet, ale moje smysly mi říkají Přestaň, chci tě políbit ale chci to moc, chci tě ochutnat,ale tvé rty jsou naplněny jedem.
A tak dál...

------------------

Duše potemněla. Hudba potemněla. Tomuto týdnu vládne metal. Kombinovaný s vážnou hudbou. Nic jiného. Ale vina není jen na její straně. Částečně za to může situace doma. Nervy ve škole. Všichni jsou nervózní, jsou jako čertíci v krabičce. Hned vyletí. Citový život jde do útlumu. Nemetá salta. Jenny má pocit, že poslední dobou nic necítí. Dostavila se apatie. Ke všemu, ne jen k rodinným záležitostem. Apatie ke všemu, co se jí týkalo. Žila jen ve školní dny, kde se kolem něco dělo, musela něco řešit, hádat se s kamarádkou, vymýšlet, plánovat. Na moc času nezbývalo. Byl to čas nebo příležitost? Nebyla příležitost. K ničemu. Všichni žijí ve spěchu, ve stresu. Občas měla pocit, jako by se jí vyhýbala. Možná se jí to zdálo, Jenny byla od přírody citlivá.
Neměla ani o čem přemýšlet, čím se zabývat, ani žádný pohled či gesto k analyzování.
Nic. Co když se to naplní?

Co když se to přísloví stane pravdou? Sejde z očí, sejde z mysli. A dodatek - jen blázen věří na nesmysly. Láska je čaroděj, ticho prý léčí. Tak proto často seděla sama ve svém pokoji, potichu, rušil ji jakýkoliv zvuk. Ale tento týden ticho přerušovaly údery bubnů. Nově objevená hudba. Znamená to, že už je vyléčená? A z čeho? Copak byla nemocná? Kašel se tichem léčit nedá.

Toužila po nějakém zvratu. Velkém. Či alespoň malém. Citovém. Aby něco cítila. Je lepší cítit bolest než nic? Když cítíte bolest, víte, že žijete. Když necítíte nic, pouze přežíváte. A ona nechtěla přežívat. Chtěla žít.
Převalila se na druhý bok a zachumlala se do peřiny. Zajímalo by ji, co všechno se dá vyčíst z pohledů, kterýma se na ni dívá… Co všechno tam asi mohlo být? Údiv, obdiv, úžas, něha. Něco víc? Kdyby neměla zábrany, možná by i nevychovaně zírala s otevřenou pusou. Užasle. S touhou v očích, ale nechtěla by, aby se touha zhmotnila a stala se skutečností. Sen je krásný. A má jednu výhodu. Nikdo vám ho nevezme. Realita je sice krásnější, ale dá se rozbít jediným máchnutím ruky jako okenní tabulka. A Jenny netoužila po bolesti. Radši si žila svůj sen. Sen, který nemá dveře s nápisem "Skutečnost" tak, jako většina jiných, daleko nepravděpodobnějších.
Vešla do místnosti. Chodila tam ráda. Pěkně to tam vonělo. Mísily se tam všelijaké vůně. Knížky, káva, čaj. Znala to z domu, z maminčina pokoje. Usmála se na ni. Chvíli stály a hleděly se do očí. Vteřiny plynuly, ony jako by zkameněly. Z venku sem zavál čerstvý jarní vzduch. Jako by je probral.
"Já … chtěla jsem…. Je to hrozný." vyčerpaně usedla do křesílka a podívala se na ni ztrápeným obličejem.
Ona si sedla do toho druhého a podívala se na ni se soucitem v očích. Pak se zarazila, protože si uvědomila, že to je to, co Jenny nechce.
"Hádají se?"
Jenny pokývala hlavou.
"Mně ty hádky nevadí. Ale nikdo se mě na nic nezeptá, všichni to berou všechno automaticky. Je to jako… jako by jim na mně nezáleželo. Občas si připadám sama."
Místností se rozhostilo ticho. Plné očekávání, přemýšlení.
"Jako by jim na mě nezáleželo. Jako by mě nikdo neměl rád." Zahleděla se pod stůl, ještě dál, jako by viděla něco, co tam nebylo.
"Jenny."
Otočila se a podívala se do očí.
"To není pravda. Záleží jim na vás a mají vás rádi. Já vás mám taky ráda." Vztáhla ruku a něžně ji pohladila po tváři. Jenny chytila její ruku a přidržela si ji na tváři.
"Děkuju." šeptla skoro neslyšně a věnovala letmý polibek do dlaně. Bylo v něm to, co neobsahovalo to jedno slovo.
Seděly a držely se za ruce. Byla to obrovská podpora, byla v tom neskutečná síla. Síla a kouzlo okamžiku. V tu chvíli ani jedna z nich nemyslela na nic jiného, jen na ten okamžik.
"Můžu vás obejmout?..." zvedla Jenny hlavu a zadívala se do očí. Nepotřebovala odpověď, vyčetla z nich víc, než čekala. Udělala jí místo, Jenny se za ní přesunula a …
Jenny naštvaně vypnula budík. Probudila se do zataženého rána. Nechtěla vstávat. Ještě chvíli zůstala ležet a vychutnávala si ten pocit právě odfouknutého snu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ayuu ayuu | Web | 5. dubna 2010 v 16:58 | Reagovat

Hlásím se na zdravku,na obor nutriční asistent a na gympl :] Ani na jednu školu se mi nechce více,takže uvidíme..Na gympl jsou přijímačky,na zdravku berou 30 lidí podle průměru..grr :D
A děkuju za to "dude",už mi na to někdo odpovídal,ale tys mi to aspoň potvrdila ;]
Sem ráda,že jsem se ptala na blogu,protože mě to vážně pronásledovalo :D

2 Terezka Terezka | Web | 6. dubna 2010 v 17:30 | Reagovat

Začínám myslet na zvláštní věci... Ony si vykají... Uhmmmm.... Fantazie?

Jinak... Povídka se vůbec netýká Tokio Hotel, je to slash, přičemž hlavní hrdinové mají s překrásnýmy členy TH společný jen vzhled a jméno ^^

3 Eileen Eileen | Web | 6. dubna 2010 v 19:30 | Reagovat

Slash je....homosexuální, obyčejný vztah, většinou s jednou známou osobou :)) nebo s obouma :D:D
Twincest je pak Incest mezi dvojčaty :))

4 Eileen Eileen | Web | 6. dubna 2010 v 20:54 | Reagovat

:)) okey

5 momonika momonika | Web | 16. června 2010 v 17:29 | Reagovat

znova.. úplne som visela na každom slovíčku a tá hudba k tomu ma do toho vťahovala ešte viac..a ten koniec, úplne ako by som sa aj ja zobudila na budík, úžasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama